J. Ž. - badatel 2.díl
Ve druhém díle použiji pouze úryvky z Jakubových poznámek, dovolím si však krátký úvod.
Tření liščím ocasem o ebonitovou tyč je dnes již pouze jednoduchá a názorná učební pomůcka, avšak ještě v 20. letech minulého století si tak šumavští domorodci vyráběli elektřinu. Výroba elektřiny výše zmíněným způsobem však byla fyzicky poměrně náročná a liščí ocasy rychle ubývaly.
Jistě všichni víte, že el. náboj je kvantován. Nejmenším, dále nedělitelným nábojem je elementární náboj e, což je náboj jednoho protonu nebo jednoho elektronu. Všechny elektrické náboje (kladné i záporné) jsou celistvými násobky elementárního elektrického náboje.
e = 1,602 × 10–19 C
Náboj může být kladný (+) nebo záporný (–). Kladný elementární náboj e má proton, záporný elementární náboj –e má elektron.
Protony a elektrony jsou v atomu v rovnováze, proto se atom navenek jeví jako elektricky neutrální.
To je alespoň v hrubých rysech na vysvětlenou. Pro ty méně chápavé doplním informaci, že: elektrický náboj vznikne, když se poruší rovnováha protonů a elektronů v atomu: To znamená, že když chceme dodržet zákon zachování náboje, musíme zdůraznit, že náboj ve skutečnosti nevznikne, ale nahromadí se částice se stejným nábojem. Tím se oddělí elektrony od protonů, které se původně z našeho pohledu navzájem rušily, takže celkový náboj byl nulový. Tak, teď už snad rozumí všichni, takže můžeme přistoupit k vlastnímu Maxmiliánovu výzkumu. Podnětem k němu byla šťastná souhra tří náhod. První byla ta, že Maxmilián jako zapálený chovatel grešlaků, běžně nosil oděv z grešlačí kůže. Další, šťastnou náhodou bylo to, že všechna okna sanatoria v Kamenném Újezdě byla opatřena mřížemi z ebonitových tyčí. Přidáme-li k tomu skutečnost, že sanatorium mělo vlhké kamenné zdi a na topení nezbývaly finanční prostředky je výsledek nasnadě. Jednou Maxmilián přistoupil k oknu a smutně hleděl do parku, ve kterém skučící vítr proháněl hromady listí.Podíval se ven a zachvěl se zimou. Najednou zjistil, že se mu zježily vlasy a mezi ním a mříží přeskakují praskavé shluky jisker. Nadšený vědec samouk, zjistivše že grešlačí kůže ve spojení s ebonitem vytváří řádově 150x silnější elektrický náboj, než výše zmiňované liščí ohony, oslovil ředitele sanatoria s převratným nápadem. Pospojoval všechny mříže aluminiovými vodiči a tento svod připojil na generátor dodaný Františkem Křižíkem. Poté byli všichni chovanci, zřízenci i samotný ředitel oblečeni do oděvů ušitých Anežkou, z kůží „greenlandů“, se zimní podsadou. Sanatorium se stalo nezávislým na dodávkách el. energie, Maxmiliánovi byly povoleny elektrošoky dvakrát denně a ve svých výzkumech mohl pokračovat v zařízené laboratoři.
Jak již jsem zmínil v prvním dílu, po získání Maxmiliánova deníčku, pokračoval v jeho záslužném díle i prvorozený syn Cyril. Při pokusech s ebonitovou tyčí, grešlačím ohonem a následném zježení vlasů, ho zaskočily velmi příjemné pocity.Akci a následnou reakci počal zevrubně studovat, aby ji rozvinul v široké téma tzv. MOZKOVÉ MASTURBACE.
Pro začátek citát z encyklopedie: Mozková masturbace je libidózní stav způsobený třením vlasů. Téma mozkové masturbace je už léta považováno za společenské tabu. Při rychlém tření vlasů na hlavě vzniká na povrchu vlasů záporně nabitý elektrický náboj. Tento náboj má tendenci přesunout se po povrchu vlasu dolů do mozku (funguje podobně jako hromosvod). V mozku elektrický náboj ovlivňuje nervové synapse a způsobuje tím chybné vjemy a neočekávané stavy většinou příjemného charakteru. Dlouhodobá mozková masturbace způsobuje návyk lidského organismu. Dochází ke změnám a přizpůsobení organismu, které se projevují napřimováním vlasových vláken při dráždění. Tento jev se odborně nazývá ztopoření vlasu. U ztopořených vlasů se výrazně zvětšuje efektivita tření, oproti vlasům v normálním stavu.
Tolik encyklopedie. Tento vedlejší, ale nikoliv nezanedbatelný účinek pokusů s ebonitovou tyčí dovedl Cyril k dokonalosti. Na těchto pokusech se podílel tehdy ještě méně známý Albert Einstein. Kromě experimentů s dalšími osobami se výzkumu aktivně účastnil. Je dokonce zachycen na fotografii se ztopořenými vlasy těsně po mozkové masturbaci.
Osoby účastnící se experimentů popisovaly stav při masturbaci jako velmi příjemný a uvolňující. Stav byl také připodobňován k pohlavnímu orgasmu nebo k „rauši“. Graf prožitku při mozkové masturbaci, který byl vytvořen Albertem Einsteinem, je velice podobný grafu prožívaní ženského orgasmu. Není ovšem znám důvod této podobnosti. Byly také učiněny experimenty s elektrickým proudem. Osobě, která byla vystavena účinkům elektrického proudu, se napřímily vlasy stejně jako při vlasovém ztopoření. Osoba ale překvapivě popisovala pocity jako negativní. To je odůvodňováno příliš velkou dávkou elektrického proudu. Cyril a Albert při společných pokusech definovali jednoduchý masturbační návod, pro širokou veřejnost.
Masturbace se obvykle provádí na natažených vlasových vláknech rukou nebo jiným předmětem (hodně se používá kůže grešlaků). Vlasy se jednou rukou přidrží natažené (aby se nezkroutily) a druhou rukou se uchopí podobně jako se uchopuje tyč nebo jiný podlouhlý válcový předmět. Ruka poté vykonává rychlý pohyb po směru délky vlasů. Mezi povrchem ruky a povrchem vlasů vzniká tření. U ztopořených vlasů se nemusí přidržovat vlasová vlákna a lze pro tření použít obě ruce.Negativní zkušenost - při velmi intenzivním tření může dojít k nechtěnému kontaktu ruky s lebkou. Způsobené otřesy můžou vyvolat nepříjemnou bolest hlavy.
J. Ž. dále konstatuje: Mozková masturbace má vliv na psychický stav a dokonce ovlivňuje vývoj jedince. Stav po masturbaci je popisován jako rozjařená, veselá nálada. V ontogenezi je mozkové masturbaci připisován pozitivní vliv v boji s komplexem méněcennosti. Dále je pozitivně ovlivňována inteligence a paměť člověka. Z historie lze doložit tyto účinky na Albertu Einsteinovi, který se mozkovou masturbací vědecky zabýval. Naproti tomu Adolf Hitler, který nikdy nepoznal pocit ztopořeného vlasu, nedosáhl tak vysoké inteligence, jako právě Albert Einstein. V historických dokumentech můžete vidět Hitlerovy vlasy spláclé a bez sebemenší známky ztopoření. Tolik tedy několik fragmentů z bohatého Jakubova díla.Jistě uznáte, že jeho skromnost není v tomto případě na místě.Doufám, že překonám jeho vrozenou stydlivost a vy budete mít brzy možnost, seznámit se s dalšími výsledky jeho pokusů. Pavel "Zelí" Konečný