U Čechurovic tůňky.
Je to zhruba tři týdny, co jsme se při dopoledním krmení, dohodli s Petrem Čechurou a starým Horynou, že se v sobotu brzo ráno sejdeme u Čechurovic tůňky, kde vyzbrojeni pouze fotoaparátem, budeme sledovat grešlačí rodinku.Tyto grešlaci nikdy nepoznali kotec a žijí s Čechurovými ve vzácné symbióze. Za pár zbytků od stolu, dovedou poskytnout mnoho radosti. Petr se dovedl natolik vžít do jejich zvířecích starostí a problémů, že už pro grešlaky není přirozeným nepřítelem, ale spíše jejich samečkem a tátou. Horyna ve volné chvilce zbudoval u tůňky malý posed, maskovaný rákosím a slíbil, že sebou vezme zvídavého Pavlíka, syna chatařů z Prahy. V sobotu nás přivítalo krásné ráno. Kapičky rosy se třpytily na pavučinách, od potoka se zvedala mlha, tiše ševelily koruny olší a vymetená obloha slibovala nádherný den. Čechurovic Vendulka nám připravila vydatnou svačinu a slíbila, že nás až do oběda nebude rušit, protože má spousty práce s novým plotem a kolem desáté dovezou uhlí. Nastražili jsme rybku, která Petrovi zbyla od páteční večeře, přimaskovali se větévkami olší a ukryli se v posedu. Do probuzení grešlaků nám scházela dobře hodinka. Starý Horyna nám ji ukrátil vyprávěním příběhů, které s přítelem Pavlíkem prožil ve svém revíru. Uteklo to jako voda a klidnou hladinu tůňky pojednou zčeřily čumáčky probuzených grešlaků. Nastal čas snídaně.
Sameček greenlanda objevil nastraženou rybku, poděkoval zavrtěním ocásku a už prchal na klidné, nerušené místo kde si na ni v klidu pochutná. Malý Pavlík se chvěl rozčilením a s půjčeným fotoaparátem dělal jeden snímek za druhým. I Horynovi,který už viděl ledacos, se po zarostlé tváři koulela velká slza.
Samičky vyvedly mláďata, která začala vesele rejdit v rákosí. Vrtala se v bahně, ze kterého stoupaly bubliny, krásně opalizující v ranním slunci. Samičky se vyhřívaly, sledovaly své potomky a něha se jim přímo zračila v chlupatých tvářích. Pavlík nevydržel a začal okénkem posedu házet šťastné rodince drobky, které odlamoval z chleba připraveného Vendulkou ke svačině. 
Malý grešlak, který už nestačil na předloženou rybku zavolal trojím písknutím svou maminku, ta přiběhla a zbytek rybky donesla ostatním mláďatům.To už jsme plakali všichni.To souznění s přírodou, pocit,že v její široké náruči jsme všichni! Grešlaci, my dva, Pavlík i starý Horyna. Byla to velmi dojemná scéna, na kterou budeme 
dlouho vzpomínat. Byla to chvilka, po kterou jsme se stali nedílnou součástí přírody, chvilka kdy mezi námi nebylo rozdílu, chvilka kdy jsme si byli všichni rovni. U tůňky jsme vydrželi až do pozdního dopoledne. Pak nás Vendulka, která mezitím složila uhlí, které Petr prozíravě objednal na čtyři zimy, zavolala k obědu. Stihla ho zodpovědně připravit v kratičkých přestávkách mezi skládáním. Zlatá to žena, kráčející cestičkou, kterou ji vyšlapala nesmrtelná Agáta Gresslak. Po obědě a koupeli v bazénu, kde nejvíc dováděli Pavlík a Horyna, jsme se s krásnými zážitky rozešli do svých domovů. Děkujeme Petře.
Pavel "Zelí" Konečný
