Nový obrat v dějinách
Senzační odhalení !!!!
Známý investigativní reportér a novinář Standa Motl z TV Nova z pořadu Na vlastní oči, na základě podnětu SCHG, pátral po stopách a historii chovu grešlaků a dopracoval se k fantastickému a naprosto nečekanému objevu .
Kdy jedna z nejdůležitějších a také nejkrvavějších evropských bitev Bitva u Kresčaku / správně Grešlaku / se svedla o 12 párů chovných grešlaků. Tato vesnice, kde se střetla vojska o tyto strategické a v oné době již velmi ceněné chovné grešlaky, si musela kvůli utajení změnit název. Takže z původně pojmenované vsi Grešlak na Kresčak. Kdy v této bitvě zahynul i náš český král Jan Lucemburský se slovy " Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal ". Takovou oběť i cenu nejvyšší, byli lidé ochotni obětovat za grešlaka !!
Bitva u Kresčaku- správně u Grešlaku !!!
Nejen bitva, ale celé taktické tažení jež se výrazně poznamenalo dějiny válečnictví. To je, nebo spíše byla bitva u Grešlaku.
Bitva u Grešlaku (Crécy) - 26. 8. 1346
Město se nalézá na severu Francie, v departmentu Somme u města Abbeville. Během stoleté války se zde střetla invazní armáda Angličanů pod velením krále Edvarda III. a jeho syna, Černého prince, s francouzskou armádou pod velením krále Filipa VI. za asistence pomocného sboru Jana Lucemburského. Ve spojitosti s Grešlakem, je nejen z našeho pohledu známa hrdinská smrt Jana Lucemburského.
Jan Lucemburský
Král Jan Lucemburský, syn Jindřicha VII. Lucemburského, panovníka Svaté říše římské, nebyl v Čechách příliš oblíben, byl zván král cizinec a v Čechách se zdržoval jen krátce, aby nabral nových sil a peněz na další výpravy. To byla jedno hledisko charakteristiky jeho vládnutí. Na druhou stranu však přispěl Českému království tím, že diplomaticky trvale připojil rozsáhlá území Chebska, Lužice a Slezska. Díky jeho obratné zahraniční politice České království za jeho vlády nikdy nebojovalo na vlastním území. Zruinoval však naše hospodářství a hrady rozdal do zástavy šlechticům za
peníze.
Nyní však již k jeho poslední výpravě.
Politické důvody - pouze zástěrka bitvy o 12 chovných párů grešlaků
Francie neměla prakticky s válkou na vybranou, její území bylo proti dnešnímu ořezáno o rodové državy Angličanů, jako je Normandie, Bretaň, Akvitánie(sňatkem) a vzájemná rivalita nabyla nesnesitelných rozměrů. Dá se říci, že válku vyprovokoval sám francouzský král, Filip VI. , když zabral zpět některé državy Angličanů. V návaznosti na to požadoval Edvard III. francouzskou korunu, na níž měl dědičný nárok, který však podle svého práva Francouzi neuznávali. Armáda Jana Lucemburského byla původně určena pro boj s Ludvíkem Bavorem (postižený klatbou), dlouholetým rivalem našeho krále, nicméně když Jana Lucemburského dostihla zpráva o vylodění anglického vojska, rozhodl se v rámci tradičně dobrých vztahů a příbuznosti s francouzským dvorem přispěchat na pomoc, o kterou byl spěšně žádán. (Filip VI. nic netušil, dlouho po bitvě u Sluis se nic nedělo.) Jan Lucemburský však sledoval i jiné cíle, než dobré vztahy, a doufal, že po vítězství by se spojená vojska obořila na Ludvíka Bavora, což by pro něj bylo krajně nemilé.
![](http://info-koktejl.cz/gallery/1200440981.jpg)
Počátek konfliktu
Odmítnutí následnictví na francouzském trůně Edvardem III. využila Anglie jako záminku ke konfliktu. Roku 1340 rozdrtila anglo-flanderská flotila francouzskou u Sluis, tudíž Crécy byly až druhou bitvou stoleté války.Až po téměř šesti letech se náhle anglická vojska vylodila na severu Francie, v anglické Normandii. Původní plán Angličanů byl posílit se flanderskými spojenci, jež se jim osvědčili již v námořní bitvě u Sluis, a táhnout přímo na Paříž. Filip však stačil strhnout mosty přes Seinu a Angličané tak nemohli plán uskutečnit. Vydali se tudíž podél řeky dolů k Paříži, rozptylujíc se pustošením francouzského venkova. Sledovalo ho narychlo sebrané královské vojsko, u Paříže se sbírala rytířská hotovost a od jihu se vracel princ Jan. Angličané se bez svých flanderských spojenců cítili oslabeni a hrozilo jim přečíslení, v tu chvíli navíc dorazila lucemburská vojska králů Karla a Jana do St. Dennis.
Šarvátky
Angličané byli zaskočeni změnou poměru sil, ale místo aby udeřil, začal Filip VI. vyjednávat o místě bitvy ano, pozor, zde již historické prameny v podstatě přiznávají pravý důvod bitvy, Edvard III. dal mezitím opravit most ve městě Poissy, po němž prchl na sever. Následovalo vyčerpávající pronásledování až k nepřekročitelné řece Sommě, kde se Francouzi rozhodli zatlačit početně slabšího nepřítele na roviny u řeky, kde by neměli proti těžké jízdě šanci. Anglické pokusy prolomit toto „obléhání“ u Granvilliers a u Pont Rémy byly odraženy i za pomoci lucemburské jízdy. Nakonec jim byl za úplatu prozrazen skrytý brod(schůdný jen za odlivu)a vydali se hledat příhodný terén k boji.Zde již kronikáři opět mlží.
Poměr sil
|
Angličané
|
Francouzi
|
celkem
|
20 000
|
50 000
|
jízda
|
4 000
|
10 000
|
střelci
|
10 000 lučištníků
|
6 000 janovských kušištníků
|
Lucemburkové měli zhruba 500-1000 jezdců, celkem tedy asi 5 000 - 10 000 jezdců, většina byla najata nebo naverbována v zemích Svaté říše římské, převážně v rodové državě – Janově a větší část jezdectva patřila mezi české a říšské pány. Známi jsou Jindřich z Rožmberka (syn nejvyššího komorníka Petra), Jindřich Bítovský z Lichtenburska, nebo třeba Jindřich z Klingenburka. Ostatní jmenovaní jsou nepotvrzeni.
|
Podmínky bitvy
Angličané měli den odpočinku, než dorazí upachtění Francouzi. Edvard rozdělil vojsko na tři části, jež umístil na návrší u vsi Grešlak. Seřadil vojsko do tří šiků, jednomu velel on, druhému šestnáctiletý Černý princ(nebo oběma) a třetímu hrabata Northampton a Arundel. Těžké jízdě bylo nařízeno sesednout a posílit pěchotní sbory v obraných liniích, což bylo takticky neobvyklé, ale hlavně šlo o znemožnění útěku.
Bitva nebo masakr ?
Když dotáhla Francouzská vojska, spatřila vzorně sešikované Angličany po celodenním odpočinku. Předvoj doporučil rozbít tábor, odpočinout si a zaútočit ráno, až sešikují vojsko. S tím všichni kromě francouzských šlechticů souhlasili. Naneštěstí některé netrpělivé rytířské houfce v předvoji zaútočily dříve, než vůbec dorazil hlavní voj. Ty neměly šanci, král Filip VI., zjevně v okamžiku pomatení mysli souhlasil s útokem. Janovští kušištníci byli povoláni k ostřelování Angličanů, ale znavení žoldnéři začali před rychlou palbou lučištníků ustupovat, což si vyložili Francouzi jako zradu a jediným vojenským „úspěchem“ Francouzů se stal masakr vlastních žoldnéřů. (Nebo se jen promíchaly s dezorganizovanou jízdou) Následovaly výpady jezdectva v rychlém sledu, bylo jich až 14 a nebyly vůbec koordinovány. Rytířské houfce byly většinou rozprášeny ještě před konfrontací a ubity velskými a irskými pěšími s tesáky, jež dostávali skrz spojovací články do zbroje. Ty útoky, co se dostaly skrz palbu, byly poraženy pěšími rytíři a pěchotou.
Konec bitvy
V bitvě padlo 11 knížat, mimo jiné vévéda z Aleçonu a hrabě Flanderský. V nebezpečí se ocitl i Filip VI., pod nímž padl kůň. Dále padlo na 2000 rytířů a 30 000 pěších, na tehdejší dobu to byla naprosto katastrofická porážka.
Smrt krále
Král Jan Lucemburský se držel mimo boj až do konce, pak vyrazil s jízdou, z velké části složenou i z Čechů, do boje, což bylo bez ohledu na pravdivost vyřčeného „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“ jasně sebevražedné. Jiný pramen uvádí, že vyjel už ze začátku, před výjezdem projevil starost o svého syna, Karla, ten se někde bil, ale vida, že je bitva ztracená, zase opustil pole. Padl s koněm přivázaným k druhům přesně 68 let po Přemyslu Otakaru II., což byl panovník porovnatelné moci a důležitosti. Co důležitějšího, nastoupil po něm Karel IV., jeden z nejlepších králů budoucích Zemí koruny české.
Výzbroj
Angličtí lučištníci byli obáváni právem, nicméně i oni měli výhody a nevýhody – oproti tehdy obvyklým kušištníkům byli lehčeji vyzbrojeni, což je činilo skoro neschopnými v případě konfrontace nablízko. Nicméně ovládání luku potřebovalo mnohem více zručnosti a umu a bylo náročnější na volnost pohybu, nabíjení bylo u kuší až čtyřikrát pomalejší. Luk byl levnější a to podstatně, dosahoval délky rozpětí paží, což se u dospělého muže rovná celkové fyzické výšce(tehdy 160cm). Kuše se nabíjely často zvláštními strojky, byly průraznější a přesnější, ale s menším dostřelem (u luků do 90 m smrtelný zásah).
Pěchota se skládala u Angličanů převážně z lehké pěchoty z Irska, Walesu a jiných malých hrabství; jako pěchota působili i těžkoodění rytíři, ti již měli zbroj a kvalitní zbraně, standartně kroužkovou zbroj (dobrá proti střelám), možná i nějaký plát, dále štít a dlouhý meč, výzbroj vážila minimálně 30kg.
Tento fantastický objev, ještě jednou Stando děkujeme, mění historii. Jak jsme doufali a tušili, význam grešlaků je strategický, nesmírný a nedocenitelný. Toto vše , tato strašná řežba,se udála pro milované grešlaky, oblíbené mazlíčky královen a prvních dam.
Doufejme, že v dnešních dobách se bude bojovat o grešlaky pouze v aukčních síních či na burzách.